Byli jsme v Pitztalu během léta dvakrát na týden a pokžadé nádhera! Mám toho spoustu namalovaného, pošlu jenom něco.

Z Offenbacher Hohenweg, olej na plátně, 25 x 30 cm
Sem jsme došli v červenci, docela pohodový trek. Plenérová studie k tomu většímu obrazu dole. To vpravo je hřeben Grubenkarspitze.

Z Offenbacher Hohenweg, olej na plátně, 60 x 80 cm
Ateliérovka podle té studie nahoře. V srpnu jsme šli tenhle trek ještě jednou a dotáhli jsme to až nahoru k ledovci, bez maček a cepínu to dál nešlo, tak jsme si dali odpočinek ve vyhřátém údolí na obrovském balvanu a najednou zahřmění, tak povídám, běžíme zpátky, jenže to zahřmění to byla skála která povolila pod tlakem ledu a po ledovci dolů se řítily šutráky jak autobus a tam, kde vysoko nad námi se ta skála urvala, tam vytryskla voda do malého vodopádu a padala dolů do míst, kam se zřítila a roztříštila ta skála. Jenže než jsme sem došli, tak jsme museli překročit ten kar na obrazu. V červenci to šlo, v srpnu strašná spousta vody roztečená do mnoha koryt a překročit to nešlo. Tak jsme to zatáhli doleva do suťoviska (můj nápad) a skončilo to tak, že jsem musel brodit a pomoct manželce na druhou stranu. A voda měla sílu! A moc teplá taky nebyla...

Nad Rifflsee, olej na plátně, 25 x 30 cm
Zase plenérová studie. Tudy se nastupuje na Offenbacher Hohenweg, tady to ještě jde, je to kousek od horní stanice od lanovky.

Tenhle trek byl byl nářez. To měl být odpočinkový trek, do Plangerossu jsme sjeli autem, našli cestu nahoru a vyrazili... U vodopoádu na Lussbachu už jsme měli dost a pak už jsme jenom nadávali a nadávali. Z toho místa na obrazu jsme to otočili a pelášili zpátky, jenže cesta dolů byla ještě horší než nahoru, zvlášť ten konec po serpentinkách v lese, kde nejsou kameny aje to tak prudké, že člověk neví, jestli to nemá lézt bokem, protože popředu je to o uklouznutí po prachu a kamínkách na udupané příšerně příkré cestě. No a klouby dostávají zabrat!

Nádherné údolí nad Taschachhausem, vyhřáté sluncem, uzavřené hřebenem s Oelgrubenkopf, ledovec tak pokrytý kameny, že led je vidět hlavně na čele a jinak vypadá jako suťovisko. Tohle údolí je skvělé, mám ho namalované několikrát, z každého kroku je tam jiný motiv. Nahoře už není skoro nic zeleného a stejně jsou tam ovce. Co žerou, nevím, mám podezření, že se vrací na jídlo na Taschachhaus a nahoru do údolí chodí tvořit malebné skupinky. Cesta se těžko hledá, je značená ale není skoro chozená, za celou cestu tam i zpátky šel proti nám jediný člověk.