Akvarely z konce léta

Bechyně, 21 x 14,5 cm, akvarel

Bechyňský hřbitov, 21 x 14,5 cm, akvarel

Tyhle dva malé akvarely jsou na papíru Arches, cold pressed a barvy jsou ruské Bělyje noči. Ty barvy mají zcela bezkonkurenční poměr cena/kvalita. Drobná nevýhoda: neprodávají se u nás v tubách, jen v pánvičkách. Takže na net a objednat ze zahraničí. Pokud tedy někdo používá vodovky z tuby.

U Budějovic, 26 x 36 cm, akvarel

 Vejtřaska na odpočinku, 26 x 26 cm, akvarel

Šumava, 26 x 36 cm, akvarel

Ty tři další akvarely jsou opět na papíru Arches, cold pressed, ale barvy korejské ShinHan PWC. Mají trochu jiný charakter. Nějak mám dojem, že se dají dobře použít i v silnějších a intenzivnějších vrstvách a pokud je třeba, tak s nimi zabloudit až k charakteru tempery. Vzhledem k intenzitě pigmentů se dají dobře míchat i s bělobou a tak z nich udělat kvaš, když se to hodí. Což asi puristické akvarelisty moc nezajímá, ale já jsem pro každou špatnost, že jo. :-) Opět výtečná kvalita i cena.

Ještě z letošních Boletic

Výhled na Horní Planou z vyhlídky nad Fedlem, olej na plátně, 70 x 100 cm

Výhled od Želnavy, akvarel, A3

Z Boletic, akvarel, A3

...a máme tady zase Boletice

Poslední závod letošního seriálu Běhej lesy opět v Boleticích, tentokrát jako noční závod s čelovkami. Opět perfektní organizace... jenom to světlo chybělo. Kdyby to bylo na mně, tak raději za světla. Nejhorší byla druhá část závodu, kde se běží s kopečka a navíc hodně přes louku. Tam čelovka moc nepomáhá a došlap je značně nejistý. Nicméně jen o minutu horší čas než vloni a 133. místo. Tak to zas tak hrozné nebylo. V kategorii milosrdně po anglicku zvané Master Senior jsme zdrhali jenom tři, z čehož soudím, že ta večerní doba závodu mohla pár lidí odehnat, zejména nás méně mladé.

Boletice, 21 x 30 cm, olej na plátně

Boletice, 21 x 30 cm, olej na plátně

Boletice, 25 x 30 cm, olej na plátně

Příprava na závod Pitz-Alpine

Tak letos místo patnáctky jsme se rozhodli běžet třicítku. Mandarfen - Sunna Alm - kolem Rifflesee na Ploedersee - seběh dolů na Fuldauer Hoehenweg - Taschahaus - zpátky do Mandarfenu. Převýšení 1 600 metrů. Takže to chtělo opravdu pořádnou přípravu:

Jachenau, olej na plátně, 25 x 30 cm

 Mandarfen, olej na plátně, 21 x 30 cm

 Pohled od Mandarfenu k Braunschweiger Huette, olej na plátně, 21 x 30 cm

Tři dny před odjezdem do Pitztalu pád v Krkonoších na trailu Inov-8, díra pod kolenem, že byla vidět kost. Chirurgie v Modřanech otevřená do dvou, ambulance v Thomayerce přecpaná na čtyři hodiny čekání. Tak stačí přelepit, že jo. Ovšem má to pokračování. Během prvních dvou tréningů jsem si vyrobil zánět šlach na levé noze, takže zbytek týdne jen ležet, nebo malovat. Při příchodu na start pak ještě pátrat, kde to vzdám - na Sunna Alm nebo až na začátku Fuldauer Hoehenweg? Pak už to nejde! Jaké to dilema... Jenže po startovním výstřelu najednou bolest nikde! A běželo se skvěle! Celkově 119. místo mezi muži ze 145 mužů, ale nemuseli mi v cíli připomínat, že jsem byl nejstarším účastníkem, že jo.

Ovšem Petr v rámci přípravy nic nenamaloval a ani nelaboroval se šlachami... a byl osmý!!!!!! Takže kdo je dobrej, tak mu stačí k výbornému umístění jen pořádně trénovat. :-) a pak pelášit, co to dá.

Tak jsem se dal na akvarel.

Před půl rokem jsem se dal na akvarel poté, co jsem zjistil, jaké je vlastně akvarel nádherné medium. Ono se to moc nevystavuje, protože starší věci jsou ohrožené blednutím, prostě ne všechny pigmenty dříve byly na té úrovni světlostálosti jako dnes. Takže například aby člověk viděl Turnerův akvarel, tak musí vytáhnout šuplík, a co by vytahoval šuplík, když nestačí čumět na ty nádherné oleje. (Navíc Turner stejně maloval akvarelem, jako olejem, že jo.) Když už jsme u toho, kdo jak maloval akvarelem, tak Edward Seago  maloval akvarelem jako nikdo jiný.

Navíc se u nás moc o akvarely nezakopne. Na rozdíl od Británie, Francie, Španělska. Prostě mně akvarel nic neříkal. No, abych pravdu řekl, můj vztah k akvarelu byl přímo nenávistný. Což mělo kořeny v první třídě. Jako každému i mně rodiče vybavili sadou vodovek, štětcem a kelímkem na vodu a šlo se do školy. Jakože výtvarka je takový odpočinkový předmět. Ne ovšem pro mě! Já měl malovat vodovkama?! Těma barvičkama z mateřské školy? Já už přeci maloval temperama!!! Takže žádny odpočinkový předmět – pro mě ponižující předmět!

Ale to nejhorší teprve přišlo. Soudružka učitelka rozdala nažloutlé dřevité papíry, něco mezi toaletním hajzlpapírem a pijákem. A všichni malovat domeček! Zvítězili ti, kteří to tam flákli a zvedli ruku, jakože hotovo. Mně se při druhém tahu mokrým štětcem papír rozpadl, část se přilepila na štětec a zbytek se změnil v beztvarou kaši. Kolegovi prvňáčkovi se stalo to samé, ten na to ale vyzrál: papír sežral a zapil to vodou z vodovek. Záviděl jsem mu jeho radikální řešení problému. Ovšem jenom do chvíle, kdy stejně radikálně, a to pokousáním soudružky učitelky, řešil jiný problém. Vzápětí byl převelen do zvláštní školy (kde z něj udělali docela použitelného člověka… bez inkluze!). Tak jsem si řekl, že než do zvláštní školy, tak raději budu předstírat, že vodovky jsou fajn. Nebyly. Taky se můj výkres dostal na nástěnku během prvních pěti let základní školy jen jednou. Totální frustrace... ovšem pastelky nebyly o moc lepší. Ale nejhorší byly voskovky...

Později jsem zjistil, že vodovky se vznešeně jmenují akvarel a že to je velmi obtížná technika… což mi nikdo vykládat nemusel. Takže na víc jak padesát let k ledu a totálně mimo zorné pole. Ještě tak kolorovaná (pero)kresba, ale jinak ani náhodou. No, než jsem uviděl akvarely například Davida Curtise. A jiných Britů (ta staletí nepřerušené tradice jsou u nich vidět). Nebo co s nimi dovedou Číňani. A Japonci. A jak je to rozšířená technika! O technické stránce – barvách, štětcích, paletách a papírech snad později.

Takže v tom lítám.

 Zima v Jizerských horách, akvarel, 28 x 38 cm

Nádraží v Podskalí, akvarel, 42 x 30 cm