středa 4. září 2019

Příprava na závod Pitz-Alpine

Tak letos místo patnáctky jsme se rozhodli běžet třicítku. Mandarfen - Sunna Alm - kolem Rifflesee na Ploedersee - seběh dolů na Fuldauer Hoehenweg - Taschahaus - zpátky do Mandarfenu. Převýšení 1 600 metrů. Takže to chtělo opravdu pořádnou přípravu:

Jachenau, olej na plátně, 25 x 30 cm

 Mandarfen, olej na plátně, 21 x 30 cm

 Pohled od Mandarfenu k Braunschweiger Huette, olej na plátně, 21 x 30 cm

Tři dny před odjezdem do Pitztalu pád v Krkonoších na trailu Inov-8, díra pod kolenem, že byla vidět kost. Chirurgie v Modřanech otevřená do dvou, ambulance v Thomayerce přecpaná na čtyři hodiny čekání. Tak stačí přelepit, že jo. Ovšem má to pokračování. Během prvních dvou tréningů jsem si vyrobil zánět šlach na levé noze, takže zbytek týdne jen ležet, nebo malovat. Při příchodu na start pak ještě pátrat, kde to vzdám - na Sunna Alm nebo až na začátku Fuldauer Hoehenweg? Pak už to nejde! Jaké to dilema... Jenže po startovním výstřelu najednou bolest nikde! A běželo se skvěle! Celkově 119. místo mezi muži ze 145 mužů, ale nemuseli mi v cíli připomínat, že jsem byl nejstarším účastníkem, že jo.

Ovšem Petr v rámci přípravy nic nenamaloval a ani nelaboroval se šlachami... a byl osmý!!!!!! Takže kdo je dobrej, tak mu stačí k výbornému umístění jen pořádně trénovat. :-) a pak pelášit, co to dá.


neděle 14. července 2019

Tak jsem se dal na akvarel.


Před půl rokem jsem se dal na akvarel poté, co jsem zjistil, jaké je vlastně akvarel nádherné medium. Ono se to moc nevystavuje, protože starší věci jsou ohrožené blednutím, prostě ne všechny pigmenty dříve byly na té úrovni světlostálosti jako dnes. Takže například aby člověk viděl Turnerův akvarel, tak musí vytáhnout šuplík, a co by vytahoval šuplík, když nestačí čumět na ty nádherné oleje. (Navíc Turner stejně maloval akvarelem, jako olejem, že jo.) Když už jsme u toho, kdo jak maloval akvarelem, tak Edward Seago  maloval akvarelem jako nikdo jiný.

Navíc se u nás moc o akvarely nezakopne. Na rozdíl od Británie, Francie, Španělska. Prostě mně akvarel nic neříkal. No, abych pravdu řekl, můj vztah k akvarelu byl přímo nenávistný. Což mělo kořeny v první třídě. Jako každému i mně rodiče vybavili sadou vodovek, štětcem a kelímkem na vodu a šlo se do školy. Jakože výtvarka je takový odpočinkový předmět. Ne ovšem pro mě! Já měl malovat vodovkama?! Těma barvičkama z mateřské školy? Já už přeci maloval temperama!!! Takže žádny odpočinkový předmět – pro mě ponižující předmět!

Ale to nejhorší teprve přišlo. Soudružka učitelka rozdala nažloutlé dřevité papíry, něco mezi toaletním hajzlpapírem a pijákem. A všichni malovat domeček! Zvítězili ti, kteří to tam flákli a zvedli ruku, jakože hotovo. Mně se při druhém tahu mokrým štětcem papír rozpadl, část se přilepila na štětec a zbytek se změnil v beztvarou kaši. Kolegovi prvňáčkovi se stalo to samé, ten na to ale vyzrál: papír sežral a zapil to vodou z vodovek. Záviděl jsem mu jeho radikální řešení problému. Ovšem jenom do chvíle, kdy stejně radikálně, a to pokousáním soudružky učitelky, řešil jiný problém. Vzápětí byl převelen do zvláštní školy (kde z něj udělali docela použitelného člověka… bez inkluze!). Tak jsem si řekl, že než do zvláštní školy, tak raději budu předstírat, že vodovky jsou fajn. Nebyly. Taky se můj výkres dostal na nástěnku během prvních pěti let základní školy jen jednou. Totální frustrace... ovšem pastelky nebyly o moc lepší. Ale nejhorší byly voskovky...

Později jsem zjistil, že vodovky se vznešeně jmenují akvarel a že to je velmi obtížná technika… což mi nikdo vykládat nemusel. Takže na víc jak padesát let k ledu a totálně mimo zorné pole. Ještě tak kolorovaná (pero)kresba, ale jinak ani náhodou. No, než jsem uviděl akvarely například Davida Curtise. A jiných Britů (ta staletí nepřerušené tradice jsou u nich vidět). Nebo co s nimi dovedou Číňani. A Japonci. A jak je to rozšířená technika! O technické stránce – barvách, štětcích, paletách a papírech snad později.

Takže v tom lítám.


 Zima v Jizerských horách, akvarel, 28 x 38 cm


Nádraží v Podskalí, akvarel, 42 x 30 cm

úterý 16. října 2018

Příprava na Běhej Lesy v Boleticích

Tak takhle vypadala příprava na dvacítku posledního závodu Běhej Lesy v Boleticích na Šumavě:

Olej na desce, 21 x 30 cm

 Olej na desce, 21 x 30 cm

Olej na desce, 25 x 30 cm

Opět Běhej Lesy dostaly jedničku za organizaci. Já ovšem nikoliv, protože dvacítka byla za 2:03, což stačilo na 131. místo celkově. Až na jedenáctý kilometr pořád mírně nahoru, pak až do cíle pořád mírně dolů. No, ale co by člověk na Šumavě asi tak mohl čekat jiného, že jo.

Vybíhalo se od toho rybníka na horním obrázku, byl tam také cíl. Pro mě trochu nostalgie, protože jsem v Boleticích byl na vojně na vyvedení.

středa 3. října 2018

Příprava na Pitz Alpine Glacier Trail


Výhled do údolí od parkoviště nad Mandarfenem, olej na panelu, 20 x 30 cm 
Den před závodem, to už byl jen odpočinek.

Z horní části Cottbuser Hoehenweg, 21 x 30 cm, olej na panelu  

Ze střední části Cottbuser Hoehenweg, 21 x 30 cm, olej na panelu  

Ty dvě studie z Cottbuser Hoehenweg byly opravdu příšernej nápad: dva dny před běžeckým závodem táhnout malování tak vysoko... čtyřhodinový trek s deseti kily na zádech a pak zase zpátky.

Ale závod byl fajn! Běželi jsme nejkratší trasu P15. Ono to je něco přes šestnáct, ale to už je pak jedno. Pozitivní převýšení je asi 700 metrů, což se skoro celé nasbírá na prvních třech kilometrech. Petr doběhl celkově sedmý, Julie mezi holkama na osmnáctém místě a já jako čtyřicátý osmý mezi klukama. 

Pokud si chce někdo zaběhnout opravdu fajn horský běh, tak tohle je to pravé. Perfektní organizace, nádherné prostředí, výběr tras od 15 do 110 km a celkem jenom asi 1 500 lidí, příjemná atmosféra, žádná megaakce. Příští rok jedem znovu a uvidíme, jestli zkusíme P25, ta začíná na stejné trase jako patnáctka, ale pokračuje dále po Fuldauer Hoehenweg na Taschachhaus a na zpáteční cestě se zase napojuje v údolí na patnáctku. A převýšení je dalších 500 metrů navíc... Info pro opravdové běžce: už na té pětadvacítce se dají získat dva body na UTMB.


úterý 5. června 2018

Náramek

Náramek, žluté zlato a dvě bílé kubické zirkonie jako kapky rosy.


Kočičí modelka Mourinka, přezdívaná Muchlinka, momentálně ve funkci asistentky: Hele, támhle na tom keři by to bylo lepší.

Jo, takhle jsem si to představovala. 


úterý 8. května 2018

Solitér

Bílé zlato, kámen 6 mm - 0,8 ct

Jizerské hory z ateliéru

Pohled k Raspenavě v únoru, olej na plátně, 60 x 80 cm 

Buk, olej na plátně, 60 x 80 cm 

Smědá nad Smědavou, olej na plátně, 60 x 80 cm