Neflákám se!

Jenom nemám čas publikovat na blogu... Práce na rodinném podniku (po včerech) a ještě víc v zaměstnání (přes den). Ale na malování se čas vždycky najde. Krajiny ne, není nálada, asi to bude tou zimou. Tak tedy jen rychlé portréty, hodinovky, někdy to trvá déle, ale víc jak hodinu a půl to nesmí trvat. Nic na předvádění, spíš tak na udržení se ve formě.

Půlhodinovka, olej na plátně, 19 x 14 cm

Na rodzíl od toé další studie je tahle na kousku plátna... no a teď teda fakt nevím, jestli je to plátno Maastricht nebo Waterloo... spíš to Waterloo. Maluje se na něj dost dobře.

Alena, olej na plátně, 40 x 40 cm

Podivné plátno, nějaké italské, prodává se to v lepených blocích (jako jsou lepené papírové bloky) v různých rozměrech, takže ideální v době, kdy není dost energie na řezání plátna, lepení na desku a tak podobně. Prostě se odtrhne to pomalované plátno a pod ním je další čisté. Jen je to plátno příliš jemné a přitom ostré, vypadá to na bavlnu+syntetiku. Nic moc... jakoby zdržuje, odmítá barvu, musí se na něj trochu silou.

Arja, olej na plátně, 40 x 40 cm

Arja, olej na plátně, 40 x 40 cm

Oba portréty Arji jsou zase na tom italském plátně, navíc podle fotek, které jsem dělal tak před třemi roky, kdo si to má pamatovat... Takovýhle odstup mezi focením a malováním je moc dlouhý. Fotka musí být rovnou partnerkou k paměti, musí pomáhat. Po třech letech ale už je hlavním zdrojem, převažuje.

Ještě Pitztal

Z Pitztalu, olej na plátně, 120 x 80 cm

Jak potkám tyhle růžovo-fialové kytky tak vím, že jsem na horách. Ty snad rostou všude na světě... nebo ne? Aní nevím, jak se jmenují. V případě tohoto obrazu jsem dostal záchvat lenosti a koupil jsem našepsované a napnuté plátno. Celkem jsem koupil tři stejné rozměry, navíc je to bavlna se syntetikou a dost jemná. Ale maluje se na to docela dobře.

Z Pitztalu, olej na plátně, 100 x 50 cm

Pitztal mě pronásleduje, to je nekonečné téma, je to krásný kus krajiny.

Tohle je z cesty na Taschachhaus, šli jsme to ráno jako nástup na trek. Tohle už je namalováno na poctivý hrubý len šepsovaný čtyřmi vrstvami šepsu Talens. Příšerná dřina, dělat si plátna. Závidím Turnerovi, jehož táta mu celý život připravoval plátna, třel barvy a myl štětce. To mytí štětců mi hlodá na nervech nejvíc, blbá práce. Jen o něco lepší je čištění palety, což jsem trochu vylepšil novým malířským taburetem udělaným ze starší skříňky, kde jsem místo na barvy a jejich míchání pokryl skleněnou deskou. Čistí se to líp.

Pitztal v létě

Byli jsme v Pitztalu během léta dvakrát na týden a pokžadé nádhera! Mám toho spoustu namalovaného, pošlu jenom něco.

Z Offenbacher Hohenweg, olej na plátně, 25 x 30 cm

Sem jsme došli v červenci, docela pohodový trek. Plenérová studie k tomu většímu obrazu dole. To vpravo je hřeben Grubenkarspitze.

Z Offenbacher Hohenweg, olej na plátně, 60 x 80 cm

Ateliérovka podle té studie nahoře. V srpnu jsme šli tenhle trek ještě jednou a dotáhli jsme to až nahoru k ledovci, bez maček a cepínu to dál nešlo, tak jsme si dali odpočinek ve vyhřátém údolí na obrovském balvanu a najednou zahřmění, tak povídám, běžíme zpátky, jenže to zahřmění to byla skála která povolila pod tlakem ledu a po ledovci dolů se řítily šutráky jak autobus a tam, kde vysoko nad námi se ta skála urvala, tam vytryskla voda do malého vodopádu a padala dolů do míst, kam se zřítila a roztříštila ta skála. Jenže než jsme sem došli, tak jsme museli překročit ten kar na obrazu. V červenci to šlo, v srpnu strašná spousta vody roztečená do mnoha koryt a překročit to nešlo. Tak jsme to zatáhli doleva do suťoviska (můj nápad) a skončilo to tak, že jsem musel brodit a pomoct manželce na druhou stranu. A voda měla sílu! A moc teplá taky nebyla...

Nad Rifflsee, olej na plátně, 25 x 30 cm

Zase plenérová studie. Tudy se nastupuje na Offenbacher Hohenweg, tady to ještě jde, je to kousek od horní stanice od lanovky.

Nad Rifflsee, olej na plátně, 60 x 80 cm

Cesta na Kaunergrathuette, olej na plátně, 60 x 80 cm

Tenhle trek byl byl nářez. To měl být odpočinkový trek, do Plangerossu jsme sjeli autem, našli cestu nahoru a vyrazili... U vodopoádu na Lussbachu už jsme měli dost a pak už jsme jenom nadávali a nadávali. Z toho místa na obrazu jsme to otočili a pelášili zpátky, jenže cesta dolů byla ještě horší než nahoru, zvlášť ten konec po serpentinkách v lese, kde nejsou kameny aje to tak prudké, že člověk neví, jestli to nemá lézt bokem, protože popředu je to o uklouznutí po prachu a kamínkách na udupané příšerně příkré cestě. No a klouby dostávají zabrat!

Z údolí Sexegertenbachu, olej na plátně, 100 x 80 cm

Nádherné údolí nad Taschachhausem, vyhřáté sluncem, uzavřené hřebenem s Oelgrubenkopf, ledovec tak pokrytý kameny, že led je vidět hlavně na čele a jinak vypadá jako suťovisko. Tohle údolí je skvělé, mám ho namalované několikrát, z každého kroku je tam jiný motiv. Nahoře už není skoro nic zeleného a stejně jsou tam ovce. Co žerou, nevím, mám podezření, že se vrací na jídlo na Taschachhaus a nahoru do údolí chodí tvořit malebné skupinky. Cesta se těžko hledá, je značená ale není skoro chozená, za celou cestu tam i zpátky šel proti nám jediný člověk.

Pitztal

Údolí nad Rifflsee, olej na plátně, 25 x 30 cm

Pitztal je naprostá nádhera!!! To nemá cenu komentovat, to se musí vidět! Pro cyklisty to asi není, ale pro pěšáky, zvláště trochu náročnější, ráj na zemi. Jestli někoho zajímá hotel, tak můžeme jen vřele doporučit Hotel Rifflsee v Mandarfen (St. Leonhard im Pitztal). Malý hotel na kraji Mandarfenu, ceny více než dostupné, polopenze, dokonalá obsluha. Prostředí, ve kterém se každý bude cítit příjemně, na nic si to nehraje, prostě ideál. Hotel se najde snadno, protože Mandarfen má tak asi patnáct čísel včetně stanice lanovky. A Mandarfen je až úplně v závěru údolí, takže ten se taky minout nedá. Adresa hotelového webu je taky jednoduchá: www.rifflsee.at. Ubytovali jsme se do čtvrtka, protože pětidenní předpověď počasí říkala, že ve čtvrtek začne pršet. V úterý upřesnili déšť na čtvrtek odpoledne, bouřky na večer. Naplánovali jsme tedy návrat z treku na druhou odpoledne. Ve dvě jsme došli k autu a začalo pršet... Jak to mohli vědět?!

K hotelu patří velký černý kocour, sympaťák, který tvrdě celý den pracuje na odchytu myší. Ten se opravdu nefláká, každý den jsme ho večer viděli jak nese z louky myš... doufám, že to nebyla pořád ta samá. :-)

Malování dost náročné, protože buď jsme měli naprosto průzračný vzduch, takže atmosférická perspektiva funguje dost mizerně - prostě alpská příroda nějak kašle na teorie. Člověk má dojem, že na tu horu v dálce si může sahnout a přitom je to pět hodin tvrdého treku. Nebo naopak vzduch byl, když byly mraky a k večeru, prosycený jemným stříbrem rozmazávajícím trochu kontury, vylehčující hluboké stíny - pohádková atmosféra pohádkové krajiny.

Všude málo lidí, jen na horní stanici lanovky pár lidí oběhne jezero, jakmile ale vyrazíte dál, nepotkáte skoro nikoho. Krávy ano, ovce taky, dál pak už jenom sviště. Dole v Taschtalu ještě velké stádo koní a poníků. Pozor: kontrolují obsahy batohů a zabavují jabka. Když nejsou jabka, chtějí aspoň pohladit.

Začátek léta

Nad Českým Dubem, olej na plátně, 30 x 40 cm

Frýdlantsko, olej na plátně, 25 x 30 cm

Letos pro začátek léta je spíš typická ta obloha na té první plenérovce. Takových mám pět. Tu modrou s mraky tenhle rok zatím jen jednu...

Jarní Jizerky

Výhled z Jelení louky, olej na plátně, 80 x 110 cm

Nádherné hodně pozdní odpoledne mezi jarem a začátkem léta. Vyrazili jsme z Jizerky na Smědavu spodem podle hranice a výsledek: totální kufr... Značení nesedí na mapu, pokud značení vůbec je. Naopak značení pro cyklisty víc než dost a zajímavé. Například: "pozor, souběh cest". Ale jakých?! No nic, tenhle kus Jizerek už máme znát zpaměti. Jenže když se člověk kochá krajinou, tak najednou neví, kde je.

Jarní Šumava

Hamerský potok, olej na plátně, 60 x 80 cm

Údolí Hamerského potoka, olej na plátně, 50 x 100 cm

Výhled ze Zhůří od Věže, olej na plátně, 85 x 65 cm

Bylo docela fajn počasí, ale všude spousta lidí a všichni na kolech. Šumava kolem Horské Kvildy a Modravy suchá, prašná a rozrytá, vykácené plochy.