Jenom nemám čas publikovat na blogu... Práce na rodinném podniku (po včerech) a ještě víc v zaměstnání (přes den). Ale na malování se čas vždycky najde. Krajiny ne, není nálada, asi to bude tou zimou. Tak tedy jen rychlé portréty, hodinovky, někdy to trvá déle, ale víc jak hodinu a půl to nesmí trvat. Nic na předvádění, spíš tak na udržení se ve formě.
Půlhodinovka, olej na plátně, 19 x 14 cm
Na rodzíl od toé další studie je tahle na kousku plátna... no a teď teda fakt nevím, jestli je to plátno Maastricht nebo Waterloo... spíš to Waterloo. Maluje se na něj dost dobře.
Alena, olej na plátně, 40 x 40 cm
Podivné plátno, nějaké italské, prodává se to v lepených blocích (jako jsou lepené papírové bloky) v různých rozměrech, takže ideální v době, kdy není dost energie na řezání plátna, lepení na desku a tak podobně. Prostě se odtrhne to pomalované plátno a pod ním je další čisté. Jen je to plátno příliš jemné a přitom ostré, vypadá to na bavlnu+syntetiku. Nic moc... jakoby zdržuje, odmítá barvu, musí se na něj trochu silou.
Arja, olej na plátně, 40 x 40 cm
Arja, olej na plátně, 40 x 40 cm
Oba portréty Arji jsou zase na tom italském plátně, navíc podle fotek, které jsem dělal tak před třemi roky, kdo si to má pamatovat... Takovýhle odstup mezi focením a malováním je moc dlouhý. Fotka musí být rovnou partnerkou k paměti, musí pomáhat. Po třech letech ale už je hlavním zdrojem, převažuje.
